Devět křížů
Lokalita: Lesní Hluboké, Jihomoravský kraj, okr. Brno - venkov
Trasa: Od parkoviště u Devíti křížů (u Hotelu Annahof) po neznačených cestách ke kapličce Zdravá voda u sv. Františka (viz mapka)
Délka: 3 km (tam i zpět)
Povrch cesty: lesní
Náročnost: lehká, cesta tam mírně z kopce
Náklady:
Možnost občerstvení, odpočinku: restaurace u parkoviště
Zajímavosti: Devět křížů, procházka ke kapličce
Byli jsme zde: únor 2020
Odkazy: O Devíti křížích
Poznámky: Nedoporučujeme za mokra
Častokrát při našich cestách jezdíme po D1 a pokud jedeme směrem na Prahu, míjíme velké odpočívadlo Devět křížů. Povídání o jejich vzniku jsem sice v hrubých obrysech znala, ale jednou mi tak došlo, že jsem je vlastně na vlastní oči nikdy neviděla, vždycky jen profrčela (možná někdy i zastavila) kolem stejnojmenného odpočívadla na dálnici. Samotné kříže jsou kousek před odpočívadlem, hned u exitu 168 při silnici 602, poblíž parkoviště u Hotelu Annahof. A protože to nemáme z Brna daleko, jednoho zimního odpoledne, jsme se vydali toto místo navštívit. Abysme se i trochu prošli, zaujala mě nedaleko kaplička se zajímavým názvem Zdravá voda u sv. Františka, ke které podle mapy vedla „silnička“.
Po delší době jsme se opět ocitli v lese, třebaže v těsné blízkosti dálnice. Ale kupodivu to nebylo skoro poznat. Cesta byla polní, dalo se po ní jet vcelku dobře, jedinou zradou bylo to, že zde zrovna probíhala těžba dřeva a jezdily zde velké náklaďáky nabírat klády, takže byla dost rozježděná a tím pádem i blátivá. Takže doporučujeme za sucha. Nechtěli jsme být „máčky“ a vzdát se téměř před cílem, kde jsme narazili na nakládající auto a pána v protisměru, který nás varoval, že se tam „projít moc nedá“. No, dalo se, ale Verunce zůstala v blátě uvízlá bota, z kočárkových kol jsme museli klackem vydloubávat bláto, aby se vůbec dalo jet a špinavější jsme se z výletu ještě nikdy před tím ani po tom nevrátili :-) Ale alespoň máme na co vzpomínat :-) Samotnou kapličku jsem si představovala dost jinak, čekala jsem podle názvu trošku romantické místo s nějakou lavičkou nebo něčím podobným, kde by se dalo sednout a posvačit. Realita je taková, že u kapličky byl rozježděný blátivý plácek, kde se náklaďáky otáčely, vedle byl vodojem a sednout si nebylo kam. Na boční stěně kapličky byl kohoutek a položené hrníčky, v zimě ale voda netekla. Ale i přes všechna negativa, možná i tím, že jsme byli po delší době v lese, jsme si to užili. Děcka, zvlášť Dominek, měly radost, že viděly, jak se nakládají klády na auto, pan řídič byl profík, vždycky to nabral hákem, trochu klepnul, aby se mu to srovnalo, otočil a položil :-) Cestou se děcka strefovaly šiškama do stromů, šly podle „mapy“ (kusu kůry ze stromu) a za kapličkou našly nafoukané listí, které vyhazovaly s velkou radostí do vzduchu a taky do něj skákaly. K radosti toho opravdu leckdy stačí málo :-)
Fotogalerie zde