Srdcem Moravského krasu aneb od Skalního mlýna vláčkem a lanovkou na Macochu a Suchým žlebem zpět

Lokalita: Blansko, Jihomoravský kraj

Trasa: Ze Skalního mlýna po cyklostezce 5A k Punkevním jeskyním (rozcestník Punkevní jeskyně – kab.) (v tomto úseku jezdí i turistický vláček), odtud lanovkou na Macochu, z Macochy po silnici (chvílemi souběžně s červenou tz a cyklostezkou 5082) dolů z kopce a následně po cyklostezce 5 Suchým žlebem zpět na Skalní mlýn

Délka: 7 km (při jízdě vláčkem 5 km)

Povrch cesty: asfaltka - kromě kousku od horní stanice lanovky k Macoše (polní)

Náročnost: lehká, od Skalního mlýna k lanovce do mírného kopce a z Macochy do cíle pořád z kopce

Náklady: parkování na Skalním mlýně (50 kč/den), lanovka, případně vláček, vstup do Domu přírody Moravského krasu, Punkevních nebo Kateřinské jeskyně

Možnost občerstvení, odpočinku: restaurace ve Skalním mlýně a na Macoše, rychlé občerstvení u Punkevních a Kateřinské jeskyně

Zajímavosti: příroda, jeskyně, propast, Dům přírody Moravského krasu

Byli jsme zde: červen 2020

Odkazy: 

lanovka a vláček https://www.skalnimlyn.cz/vlacek-a-lanovka-k-punkevnim-jeskynim/

jeskyně https://www.caves.cz/

Dům přírody Moravského krasu https://www.dumprirody.cz/moravsky-kras

Poznámky: lanovka s kočárkem v tomto okruhu nejde nijak rozumne obejít

Moravský kras máme skoro co by kamenem dohodil a když jsem jednou tak v zimě přemýšlela, kam se jít projít a brouzdala po mapě, padla mi do oka cyklostezka vedoucí Suchým žlebem mezi skalními útvary a když jsem tak brouzdala dál, vyloupl se mi pěkný výlet s jízdou lanovkou, ze které jsou po loňských zkušenostech z Tater nadšení hlavně Verunka s Dominkem. Okruh se dá začít na parkovišti buď ve Skalním mlýně nebo nahoře na Macoše, my jsme se rozhodli pro Skalní mlýn, abychom určitě stihli lanovku, protože bez ní bychom byli s kočárkem nahraní, turistická cesta je s kočárkem nesjízdná a vracet se 7 km do kopce zpět by se nám teda nechtělo :-)

Pro výlet jsme si vybrali zase odpoledne ve všední den, protože o víkendech zde bývá hodně narváno, ve Skalním mlýně si telefonicky ověřili, že lanovka jezdí do 17h a po třetí hodině vyrazili. První zádrhel nastal, když nám asi 6 min před Skalním mlýnem v autě usnul Dominek, bylo jasné, že ho nerozchodíme a čekat než se trochu prospí, tak nestihneme dojít ty 2 km na lanovku. Takže jsme nakonec jeli vláčkem :-) Vstupenky na vláček i lanovku se prodávají v infocentru ve Skalním mlýně. Nutno podotknout, že na převážení kočárků vláčky nejsou přímo přizpůsobené, ale paní v infocentru nám říkala, že převážejí i kočárky a pan řidič byl skutečně ochotný. Jezdí tam dva druhy, nám jel zrovna ten menší, kočár jsme tam museli rozložit, ale i do toho většího si nejsem jistá, jestli by se vlezl (měli jsme ještě hluboký). Cesta k Punkevním jeskyním je poměrně úzká, tak při cestě pěšky je potřeba myslet na to, že se zde musí vyhýbat pěším, cyklistům a ještě těmto vláčkům. Konečnou má vláček přímo u vstupu do Punkevních jeskyní a u dolní stanice lanovky. Vzhledem k tomu, že na stránkách jeskyní je přímo uvedeno, že rodiče mají zvážit, jestli děti bude prohlídka zajímat, aby nerušily ostatní návštěvníky, tak mě ani nenapadlo uvažovat o prohlídce :-) Ale možnost tady je, jen je dobré vědět, že vstup do Punkevních jeskyní je potřeba předem rezervovat. Do lanovky jsme kočárek vynášeli do schodů, jestli je tam někde vstup i pro vozíčkáře jsem si nevšimla, na horní stanici nás pustili bezbariérovým východem. Druhý zádrhel naší cesty nastal na cestě od lanovky k hornímu můstku Macochy, jde se totiž kolem stánků se suvenýry a jedna prodejkyně (jistě s dobrým úmyslem) nabízela netopýry, které naše děti opravdu nutně potřebovaly a poté, co rodiče vyplácli několik stovek za dopravu na Macochu, nebyli už ochotní kupovat ještě plyšáky, kterých máme doma plno (i když ne netopýrů :-) ) Takže požitek z dosáhnutí cíle výletu a pohled do propasti nám poněkud kazily zamračené pohledy a remcání. Po svačince jsme se vydali po silnici podél parkoviště z kopce dolů, uraženost postupně slábla a zájem dětí upoutala pověst, která dala propasti jméno. Tato část cesty není úplně příjemná, jde se asi kilometr po normální silnici v serpentinách, takže je potřeba dávat pozor na auta, v ten podvečer už to bylo celkem v pohodě, potkali jsme jich asi jen tak 5 až 7, o víkendovém provozu to tu bude daleko horší. I když podle mapy to vypadalo, že se dá cesta několikrát zkrátit, nakonec to s kočárkem nešlo, takže k odbočce na cyklostezku jsme došli čistě po silnici. Poslední a nejdelší část cesty už se jde po klidné cyklostezce (se zákazem vjezdu aut) mezi jeskyněmi. Jedna se jmenuje Verunčina :-) , což jsme nemohli opomenout, vzala jsem děckám baterky, tak jsme párkrát cestou odbočili a k jeskyním, ke kterým byly vyšlapané cestičky, jsme se šli podívat a s baterkama nakoukli i dovnitř. Trochu jsme jen neodhadli teplotu, ve žlebu bylo přecejen chladněji, takže děckám pak bylo krapet zima. Ale ideální výlet v letních parnech :-) Kromě Verunčiny jeskyně pro nás byl nejzajímavější ještě Čertův most a soutěska. Cestou se jde také kolem Kateřinské jeskyně, kde bývají prohlídky, tam už rezervace nutná není. To už je kousíček od Skalního mlýna. Zde ještě stojí za návštěvu také Dům přírody Moravského krasu, tam jsme byli samostatně začátkem března a děckám se to líbilo a expozice je bezbariérová. Nezávisle na vstupu do expozice je zde i dětská miniherna (za dobrovolný příspěvek) a venku expozice kamenů jak vypadají v surovém stavu a jak obroušené, to se líbilo zvlášť Verunce. Než jsme naložili kočár do auta, děcka si ještě skočily na dětské hřiště, které je u Skalního mlýna také.

Fotogalerie zde