Stezka svobody Mikulov

Lokalita: Mikulov, okr. Břeclav, Jihomoravský kraj
Trasa: Od bývalé mikulovské staré celnice (Dnes dálniční oddělení Policie ČR) na ulici Vídeňské po cyklostezce 41 necelé 3 km ke křižovatce za letohrádkem Portz. Zpět můžeme jít buď úplně stejnou cestou a nebo my jsme pokračovali po NS Portz Insel přes cihlový most zpět na cyklostezku. Viz mapka
Délka: necelých 6 km
Povrch cesty: cyklostezka asfaltka, NS Portz Insel upravená štěrková
Náročnost: lehká, po rovině
Náklady:
Možnost občerstvení, odpočinku: Stánek s občerstvením u celnice na začátku cesty (za naší návštěvy zavřený) a posezení za letohrádkem Portz na cyklostezce
Zajímavosti: NS, výhled na Svatý kopeček, cihlový most
Byli jsme zde: říjen 2020
Odkazy: O stezce 
Poznámky: Pokud by si někdo chtěl výlet prodloužit, v Sedleci je podle mapy malá zoo, ke které se dá po cyklostezce dál dojít. Do zoo je to od staré celnici v jednom směru 5 km. My jsme tam ale nebyli, takže recenzí nemůžeme sloužit.

Stezka Svobody je velmi zajímavá (a také nutící k zamyšlení) naučná stezka, která ukazuje různé způsoby překonávání železné opony a vede z Mikulova do Sedlece podél bývalé signální cesty, která byla součástí ostrahy státní hranice. Zhruba uprostřed je pomník Brána ke svobodě věnovaný 53 obětem zemřelým v tomto úseku železné opony. 
Auto jsme zaparkovali u Staré celnice, ale nebylo to tam úplně ideální, jsou tam různé firmy s vyhrazenými parkovišti, tak jsme si nebyli úplně jistí, jestli tam parkovat můžeme. Nikdo nám ale nic neřekl, botičku jsme nedostali, tak snad v pohodě, ale příště bych raději zaparkovala na křižovatce za letohrádkem Portz, kde jsme se otáčeli na zpáteční cestu, nějaká auta tam stála, tak předpokládám, že se tam dá dojet a stání tam bylo v pohodě a stezku bych šla z druhé strany. Jedno zastavení stezky by mělo být i na Mikulovském zámku, tam jsme ale nezajížděli.
Cesta byla vesměs po rovině, dětem jsme vzali kola. Šlo se celou cestu podél železniční trati a narazili jsme na další NS, které jsem si na mapě nejdříve nevšimla - NS Portz Insel. Ta se věnuje letohrádku Portz, kolem kterého se také jde. Mě docela zaujala, takže jsme její část přes cihlový most prošli při zpáteční cestě. Vydali jsme se sem zase ve všední den odpoledne, takže už se postupně sklánělo slunce k západu a možná souhrou vážnosti tématu stezky, situací, která zrovna probíhala (zpřísňování koronavirových opatření a po uvolněném létě znovu zavírání hranic) i pomalu končícího dne, jsem vnímala takovou zvláštní, trošku tíživou atmosféru, zvlášť u pomníku Brána ke svobodě, kde paprsky světla procházely v plátech vyřízlými jmény obětí, které měly své sny a plány, své rodiny a které úplně zbytečně přišly o život jen kvůli tomu, že chtěli odejít žít jinam a někomu to bylo proti vůli … Ale abych nekončila tak pesimisticky, byly zde i informační panely s těmi, kterým se šťastně emigrovat podařilo a kde může být člověk hrdý na to, že máme v národě důmyslné a statečné lidi a inspirovat se k tomu, aby nehledal tak často důvody proč něco nejde, ale způsoby, jak překonávat „železné opony“ v sobě a svých stereotypech.

Fotogalerie zde